Nebát se fotit lamy

Inge bylo třicet čtyři let, když se rozhodla, že posadí lamu do taxíku a studia a bude ji fotit. A tak se stalo. Lama byla vozena, focena, hýčkána. Jak to chápu já, bylo s ní nakládáno jako s každou newyorskou hvězdou padesátých let.

Inge Morath přitom nebyla jen divnočlověkem z metra. Znala se s takovým jménem jako je Robert Capa, kterým byla přizvána do jeho vznikající agentury Magnum. A jejích stop ve fotožurnalistice je celá řada. Dámy a pánové, kdo z vás to má?

Ale vraťme se k lamě. Ta se onoho dne projela na Time Squere a časopis Life následně k této události zveřejnil fotografie. Z obrovské sady fotek bylo vybráno pár, které dnes, věřím tomu, zdobí obývák nejednoho milovníka fotografie. Celé se to odehrálo druhého prosince roku 1957. To je ten rok, co se u nás Tonda Novotný stal prezidentem nebo co se Tunisko stalo republikou. Frank Sinatra byl v plné polní. V Leningradu byl ten samý rok spuštěn na vodu prvný atomový ledoborec zvaný Lenin, ale to už odbočujeme do jiných vod. Je potřeba si ale s těmito událostmi uvědomit, že se pohybujeme o půl dekády jinde, než nyní. Co by jste dělali s takovým nápadem v dnešních kulisách a za aktuálních podmínek, co vám svět nabízí? Kam byste fotky uveřejnili? A fotili byste je vůbec?

Dnes by se takový projekt dal postovat na 9gagu a málokomu by to přišlo zvláštní. Možná by to pár Australanů sdílelo na své Facebookové stránce a do týdne by to vyšumělo. Časopis Life byl ale médiem ze třicátých let, které nás provázelo světem fotky po celé dvacáté století. A takové vyšumění jen tak nedovolilo. Magazín dával fotografii prestiž a jména autorů nesmazatelně vtiskával do podvědomí čtenářů.

Co se ale nezměnilo je lidská kuráž a fantazie. Nesmíte se bát vyfotit něco, co vám přijde šílené. Naopak to je to, co byste měli fotografovat. Všednost může být zajímavá, pokud se s ní umí pracovat. Ale bláznivé situace, postavy a momenty, ty udělají mnohem větší dojem. A co jiného než o dojem při focení jde?